Lidé se nepoučí z toho, že litují sexu na jednu noc!

Nezdá se, že by lítost pomohla vyhnout se opakování stejné chyby.

Mnoho lidí si myslí, že lítost musí být dobrá věc, protože vám pomůže neopakovat chybu, že?

Ukazuje se však, že tomu tak není. Podle nového výzkumu katedry psychologie Norské univerzity vědy a techniky (NTNU) dokonce ani v případě náhodného sexu.

"Lidé většinou pokračují ve stejném sexuálním chování a ve stejné míře lítosti," říká profesor Leif Edward Ottesen Kennair.

Opakujeme tedy to, co jsme považovali za chybu, a příště toho litujeme stejně.

Profesor Kennair a jeho kolegové profesor Mons Bendixen a postdoktorand Trond Viggo Grøntvedt zkoumali, zda je sexuální lítost funkční, tedy zda přispívá k nějaké změně chování.

Účastníci studie odpovídali na dotazník týkající se sexuální lítosti dvakrát, přibližně v intervalu 4,5 měsíce. Tento přístup umožňuje studovat změny v kratších časových obdobích.

Ženy i muži mohou litovat toho, co udělali, když se naposledy naskytla příležitost k náhodnému sexu. Často však litují zcela odlišných rozhodnutí.

Ženy mají tendenci litovat náhodného sexu více než muži. Muži naopak litují toho, že příležitost k náhodnému sexu nevyužili, výrazně více než ženy.

"Chtěli jsme zjistit, zda míra jejich lítosti přispěla ke změně chování při příštím sexuálním styku," říká Bendixen.

"Mnoho emocí je funkčních, například znechucení, které chrání před infekcí, a strach, který chrání před nebezpečím. Evoluční přístup nám pomohl pochopit úzkost tím, že jsme pochopili funkci strachu: boj-útěk-zmrazení je o vyhýbání se nebezpečí a obraně před ním," říká Kennair.

Mnoho lidí předpokládá, že emoce mají funkci

Mnoho psychologů předpokládá, že lítost a další emoce mají nějakou funkci: že ovlivní naše chování tak, abychom ho upravili. Například po prožití negativních emocí změníme své chování tak, abychom snížili riziko, že tyto negativní pocity budeme mít i později.

"Výzkumníci zjistili, že většina lidí se domnívá, že to platí i pro lítost. Předpokládají, že lítost je vlastně užitečný negativní pocit. Lidé předpokládají, že je vede k tomu, aby neopakovali to, čeho litovali," říká Grøntvedt.

Pokud by lítost fungovala tímto způsobem, neměli by muži častěji provozovat náhodný sex, až se k tomu příště naskytne příležitost? A člověk by si myslel, že ženy by lítost vedla k tomu, aby si vybíraly lepší partnery, méně často provozovaly náhodný sex nebo se více snažily navázat stálý vztah.

Ale ne, to se neděje. Výsledky studie ukazují, že se nepoučíme z toho, co jsme vnímali jako chybu.

Tak proč tomu tak je? Proč se nepoučíme ze svých chyb?

Pravděpodobně proto, že naše chování závisí na naší osobnosti, což je něco zcela jiného a složitějšího než kratší či delší pocit lítosti.

Většinou jsme prostě takoví, jací jsme, a když se naskytne příležitost a nadrženost převládne, nebo nepřevládne, pravděpodobně reagujeme stejně jako předtím.

"Nejsme tak překvapeni," říká Kennair. "Kdyby lítost pomáhala, nestala by se nakonec většina hříšníků svatými? Čeho litujete nejčastěji? Změnilo to vaše chování?" ptá se.

Lítost je pružná, nikoliv stálá. Nebo, jak říkají psychologové, lítost je adaptivní. Mění se podle podmínek.

"To, že je lítost adaptivní, jsme v posledních letech opakovali ve všech našich článcích na toto téma. A nyní jsme to otestovali," říká Kennair.

Nikdo jiný zatím lítost u sexuálního chování netestoval. Možná vědci předpokládali, že toho vědí dost? Dokonce i vynikající lidé v oboru předpokládali, že lítost nám pomůže učit se.

"O tomto tématu jsme našli jen málo informací. Ale většina výzkumníků i lidí obecně se domnívá, že lítost je moudrá," říká Grøntvedt.

Opravdu potřebujete trávit tolik času lítostí?

"Možná by bylo rozumné se raději zamyslet nad tím, čeho v každodenním životě litujeme a co vlastně děláme tak často, že k tomu máme dostatek příležitostí," říká Kennair.

Cvičili jste v poslední době dostatečně? Přejedli jste se? Udělali jste vše, co jste měli? Řekli jste něco, co jste neměli? Pomáhá občas něčeho litovat? Ne? Je to trochu jako přežvykování, o kterém se mnoho lidí s depresí domnívá, že je chytré, i když se kvůli němu dostanou do ještě větší deprese.

"A přesto existují lidé, kteří si myslí, že depresivní přežívání a obavy jsou dobrý nápad. Ale způsob, jakým léčíme depresi a generalizované úzkostné poruchy, je pomoci lidem přestat přežvykovat a přestat si dělat starosti. Ne všechno, co lidé dělají, myslí nebo cítí, je evoluční adaptací - někdy to také není vhodné," říká Kennair.